RODINA V KOLÍNĚ, z.s. O NÁS DĚTSKÁ SKUPINA MIKROJESLE PRÁDELNA KONTAKT
Freelancer
11 července, 2004, Jaromír "Jaxx" Möwald Žádné komentáře

Nikdy jsem nenašel zálibu v ne moc často ztvárněném žánru vesmírných simulátorů.
První (a do příchodu Freelancera také poslední) hra, která částečně proměnila
můj pohled na věc, byla již dávno v počítačovém pravěku stařičká hra Elite,
kterou jsem sice nikdy nehrál, ale spousty textu, které jsem o ní četl mi v
hlavě utvořily velice hezkou představu o nikdy nekončící hře, ve které je možno
být čímkoli.

Proto po vstřebání prvních několika raných informací o Freelancerovi, jsem
se začal třást na hodně nadějnou herní pecku. Microsoft totiž od začátku bombardoval
(hodně střídmě) sdělovací prostředky zprávami, které vyznívaly ve smyslu nástupce
legendární Elite (a jeho pokračování Frontier). Není divu, že i já jsem podlehl
všeobecnému nadšení a veselení, které vyústily k odhození jakýchkoli předsudků,
se kterými každý správný recenzent vkládá médium do mechaniky.

Po bezproblémové instalaci, během níž si lze prohlédnout hlavní kosmické systémy,
které budeme mít posléze ve hře tu možnost navštívit, spolu se stručnou charakteristikou,
na mne *vybafla* úvodní obrazovka. A již v takto rané fázi bylo poznat, že po
grafické stránce zřejmě nepůjde hře co vytknout. Pod *Startrekovsky* průhledným
menu se proháněly vesmírné koráby, v dálce se zpoza obíhající planety nořilo
slunce, člověk by skoro zapomněl pro všechnu tu krásu zvolit novou hru. Ovšem
pokud své zrakové vjemy přeci jen odpoutáte, rozehraje se před Vámi příběhový
koncert kalibru Star Wars, který aspiruje na filmové zpracování. Hlavním hrdinou
ve světě plném nenávisti, lží a intrik je Edison Trent, člověk, který ve zlomku
vteřiny přišel o domov, ale hlavně o vysněný obchod za milión kreditů. Onou
drobností, která stála mezi ním a poklidným životem, byl útok neviditelných
stíhaček na jeho rodnou stanici Freeport 7. Mezi několika málo přeživšími byl
kromě Trenta i záhadný muž s cigaretou a záhadným mimozemským artefaktem, který
se posléze stane důvodem několika úkladných vražd. Nebudu zde popisovat celý
příběh, ale vězte, že se v Trentově putování dostanete do více jak třiceti hvězdných
systémů (které mají známé názvy typu *Stuttgart* nebo *New Manchester*). To
ovšem pouze v případě, že se budete úzkostlivě držet dějové linie. Pokud ovšem
budete šmejdit kolem, objevíte dalších zhruba dvacet hvězdných systémů. Tím
se počet *světů* blíží astronomickému číslu 50. Každý z nich přímo kypí životem,
což je zajištěno jednoduchým prostředkem, na svém putování potkáváte spoustu
dalších lodí, které samozřejmě mají, stejně jako vy určité cíle, za kterými
si jdou a pokud jim zkřížíte cestu, slušně Vás upozorní (*Padej mi z cesty*)
a pokud nereagujete, jejich blastery, rakety či jiná šuplátka nezůstanou chladnými.
Vy jim samozřejmě budete palbu opětovat. A že je z čeho vybírat! Na svou loď
můžete namontovat spoustu zbraní, od počátečních energetických blasterů, přes
pokročilejší paprskomety, požírače štítů či naváděné rakety, až po ultrasilné
Nomádské (rozuměj mimozemské) Heavy Pulsery. Pokud je k tomu Vaše loď uzpůsobena,
můžete si přibrat na kapotu i podpůrné věže. Otázkou však je, zda tyhle všechny
radosti utáhne Váš lodní generátor. Ano, i tzv. Power Management zde najde své
uplatnění. Mám si raději namontovat čtvero ničivých děl, kterým ovšem po chvíli
dojde *šťáva*, anebo si pořídit několik vyrovnaných zbraní, u kterých se výpadku
proudu bát dlouho nemusím? Přesně takové otázky budete mnohokrát řešit. Samozřejmě,
spousta jich odpadne s pořízením výkonnějšího modelu, který bude uzpůsoben na
nosnost několika rozličných typů zbraní, mezi kterými lze jednoduše přepínat
i v průběhu souboje.

Ve hře je též začleněn i jednoduchý systém adventury (teď mě skalní adventuristé
ukamenují za ponížení žánru), v němž navštěvujete planety či vesmírné stanice,
a snažíte se vyzpovídat její osádku, kde jinde než v baru. Občas dokonce natrefíte
na člověka nad jiné informovaného, který Vám prozradí polohu ukryté stanice
či, pokud budete mít extrémní štěstí, umístění opuštěné lodi, jejíž tajemství
čekají jen a jen na Vás. Na pevné půdě se samozřejmě dá i obchodovat, ať už
s jednotlivými lodními komponenty, tak se surovinami, za něž Vám samozřejmě
různí obchodníci různě zaplatí. Nemůžete čekat, že na planetě, známé svým vývozem
Nobia, dostanete za pracně ukořistěných třicet jednotek tohoto prvku nějaké
astronomické sumy. Všeobecně, pokud se po vyhraném leteckém souboji v kosmu
objeví něco z nákladního prostoru prohrané lodi, máte možnost to natáhnout do
svého skladiště díky technologii teleportace a laserového paprsku. Vypadá to
velice efektně a rozhodně se to mnohem více blíží k budoucí realitě, než přelétání
nad světélkujícími kruhy s výrazným nápisem BONUS.

O zvukové stránce nemá cenu se rozepisovat. Každá z nepřeberného množství
zbraní má svůj vlastní zvuk, spousta jednoduchých úkonů, jako je například prolétnutí
bouřící mlhovinou je doprovázen, kromě vynikající grafické podívanou i neméně
úchvatnou zvukovou prezentací. Každé otevření vrat, kterými vlétáte do stanic,
je pastvou jak pro oči tak pro zvukovody. A to jsem se ještě nezmínil o efektivním
příletu na jednotlivé planety, kdy při prvním přistání na jednotlivých planetách
se ocitnete v precizně provedeném (a samozřejmě naskriptovaném) průletu nad
krajinou.

Grafická a zvuková stránka jsou tedy určitě doménami této hry, ale jádro pudla,
které mne u Freelancera udrželo skoro padesát hodin čistého času (statistika
je přístupná přímo ve hře) je skryto někde úplně jinde. Není to nepřeberné množství
systémů či lodí, které přímo dychtí po vyzkoušení, není to absolutní volnost.
Je to ovládání, a to Ovládání s velkým O. Vše je možno řídit pomocí myši a jednotlivé
úkony jsou velice intuitivní a postupem času Vám natolik přejdou do krve, že
cesta na planetu vzdálenou několik sektorů od Vás, je záležitostí maximálně
čtyř kliknutí. Velice přehlednou se ukázala být zpočátku mírně nesrozumitelná
hvězdná mapa, do níž se zapisují veškeré Vaše putování. Díky ní se přistihnete,
že při projíždění po jednotlivých systémech si najednou řeknete *Zaletím se
podívat, jak se mají v Leedsu.* Tato jistá familiérnost a nepřeplácanost je
jedním z mnoha plusů této hry.

Freelancer má spoustu kladných stránek, ovšem jsou tu i zápory? Popravdě řečeno,
moc jich není, to ovšem neznamená, že by hra byla úplně bez chyb. Pokud pominu
různé problémy s pathfindingem nebo s velkou obtížnosti některých příběhových
pasáží, pak na povrch vypluje problém největší. Příběh, ač kvalitní a intenzivní,
je velice krátký a po jeho dokončení prakticky ztrácíte motivaci hrát dál. Autoři
kontrují s rozlehlostí vesmíru a s možností objevování nových a nových věcí,
ovšem to, bohužel, během týdne BEZCÍLNÉHO potulování po vesmíru začne nudit.
Na konto Vám přibývají peníze za splněné mise, jejichž náplní není prakticky
nic jiného než zničení všeho v cílové oblasti, maximálně s malou změnou ve formě
zadržení jistého kriminálníka (kterému ale stejně musíte zničit loď 🙂

Na závěr zbývá malé zhodnocení. Freelancer je velice povedeným kouskem z kategorie
vesmírných simulátorů, který určitě nadchne fanoušky takových klasik Davida
Brabena a Iana Bella, jakými byly Elite a Frontier (Battlecruiser Dereka Smarta
nepovažuji za hru). Neuvěřitelně nízké (vzhledem k nabídnuté podívané) hardwarové
nároky činí z tohoto počinu jasnou koupi. Ono to totiž ani s onou nudou nebude
tak horké, jelikož zatím vychází spousta modů, které dovolují prodloužit dobu
hraní o pěkných pár hodin (k modům ovšem při recenzování nelze přihlížet). Pokud
si myslíte, že Vy přeci nejste fanouškem vesmírných simulátorů, alespoň Freelancera
zkuste, možná změníte názor. Stejně jako já.

+++ rozlehlý vesmír
++ spousta lodí a zbraní na vyzkoušení
++ intenzivní příběh
+ grafická a zvuková stránka
– malá re-playabilita
— slabá multiplayerová podpora
— nulová motivace po dokončení hlavní dějové linky

Hodnocení: 9/10

Rok vydání: 2003

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *