RODINA V KOLÍNĚ, z.s. O NÁS DĚTSKÁ SKUPINA MIKROJESLE KEMP 2021 PRÁDELNA KONTAKT
Max Payne 2
14 března, 2004, Jaromír "Jaxx" Möwald Žádné komentáře

Jak začít recenzi na zřejmě nejočekávanější projekt loňského listopadu? Zřejmě
mezi vámi není člověka, který by neznal alespoň náznak toho, kdo je Max Payne.
Ovšem pro ty černé ovce je tu malý reminder. Max je policista z NYPD, který
se po vraždě své ženy a dítěte ocitl na hranici mezi životem a smrtí. Vydal
se na cestu za pomstou, na níž mu zpočátku asistuje Vladimir Lem a později i
vůdce tajné korporace Inner Circle, Alfred Woden. Na konci prvního dílu Max
povraždí lidi odpovědné za jeho osobní katastrofu a po zatčení a formálním očištění
se vrací do řad policejního sboru. Po nějaké době pohodové práce (s občasnými
halucinacemi a nočními můrami) dostává Max za úkol vyšetřit střelbu v jistém
skladišti. Na první pohled případ jako každý jiný, kdyby ovšem ono skladitě
nepatřilo Vladimiru Lemovi. Max se tak opět dostává do víru událostí s překvapivými
zvraty a bezesporu zajímavým rozuzlením.

První
díl této na první pohled obyčejné střílečky byl přijat s velkým nadšením a veskrze
kladnými hodnoceními. Klíčovým bodem pro tyto ovace byl prvek zvaný Bullet Time,
který dokázal zpomalit hru na úroveň středně trénované želvy. Byla mu ovšem
vytýkána celková krátkost a velká lineárnost. Většina hráčů se ovšem zaměřila
na kladné stránky tohoto počinu.

Po dvou letech od vydání prvního dílu se na trh dostal díl druhý. Autoři,
finský tým Remedy se dušoval, že nedostatky opraví a přidá spoustu novinek.
Splnili vše co naslibovali? Ačkoli to je možná předčasné, dovolím si říci, že
rozhodně ne. Ale probereme si to vše popořádku.

Hlavní
devizou hry je samozřejmě opět Bullet Time, tentokrát ve verzi 2.0. Co to znamená?
Že Max není omezen pouze zpomalenými úskoky a o-trošku-pomalejší hrou po zmáčknutí
RMB, ale dostalo se mu několika vylepšení. Za prvé odstín barev v BT je zabarvený
do sépiově šedé, vytváří to dojem doslova rozteklosti obrazu a na pohled to
vypadá velice hezky. Druhou změnou je to, že po zabití protivníka při aktivním
BT se čas zpomalí ještě víc. Po zabití takových čtyř-pěti protivníků rychle
za sebou se Max stává doslova Supermanem, který pouze létá mezi strnulými nepřáteli.
Třetí, a poslední, změnou je rychlé přebíjení. Pokud zabijete v BT jednoho či
dva protivníky, projeví se to pouze rychlou otočkou spojenou s přebitím, ovšem
pokud udoláte tři, můžete se pokochat jednou z nejlepších scén v herní historii
vůbec. Kamera zarotuje okolo Maxe, zvuky vystoupí více do popředí a je slyšet
pouze šustot kabátu a dopady vypálených nábojnic.

Grafika
byla již v prvním díle skvělá a v díle druhém doznala pouze kosmetických změn.
Stále ovšem nebyl zaimplementován prvek tříštění skla, v praxi to vypadá tak,
že jednou střelíte do skla, objeví se tam díra, střelíte podruhé a sklo se jednoduše
*vysype* bez jakýchkoli znalostí fyzikálních zákonů. Ale co může člověk čekat
od pouhého skla, že? Postavy jsou propracované, krev už není marmeládou, ovšem
auta vypadají, podobně jako v posledním dílu série NFS, oproti okolnímu prostředí
mírně (více) krabicovitě. Zbraně jsou podobné svým reálným předobrazům a, světe
div se, i na ně byl aplikován fyz. model (po blízkém výbuchu jednoduše odletí
vstříc světlým zítřkům).

Fyz.
model byl všeobecně hodně zdokonalen. Mrtvoly nepřátel reagují na podněty (hodně
rázně explodující podněty) i po smrti. Stejně tak bedny, prkna, židle….je
toho zkrátka moc. Škoda, že jsme se nedočkali opravdu poškoditelného prostředí.
To se vyskytuje pouze v několika naskriptovaných scénách, obvykle v nich hrají
hlavní úlohy kanystry s benzínem nebo výbušné bedny. Samotná demolice granáty
ovšem odpadá. Rovněž je zarážející, že nehoří dřevěná almara zapálená Molotov
Coctailem. Holt Max Payne II není Half Life II :-). I tak si ovšem myslím, že
je fyzika velmi slušně zpracovaná.

Hlavní
devizou celé hry je ovšem takřka filmový příběh, jehož kořením jsou jednak prvky
Noir a druhak jeho podání, je stejně jako v prvním díle odvyprávěn téměř celý
ve formě komixu. Dodává to hře na dramatičnosti a hlavně vynikne takřka geniální
herecké namluvení. Dabing je opravdu silnou stránkou této 3D akce. Nebudu vám
prozrazovat jeho prvky, věřte ale, že pro úplné pochopení je nejlepší si celou
hru projít několikrát. Pokud nejste vlastníci patche, který opravuje texty ve
hře na české(šťastní to lidé :-), pořiďte si raději slovník nebo náhradní mozek
nějakého Angličana. Bez důkladné znalosti angličtiny nejen že hru nepochopíte
na sto procent, ale hrozí tu riziko *přečpělosti* neustálým odklikáváním animací.

Vcelku
velkou novinkou je využití v prvním díle *zavražděné* vražedkyně Mony Sax. Ta
Maxovi kryje záda přibližně polovinu hry a zhruba uprostřed dostanete dokonce
příležitost si za ladnou Monu zahrát a seznámit se tak s jejími zbraněmi, dvě
vepředu a jedna vzadu (Dragunov 🙂 Mona je jakési femme fatale. Představuje
jakéhosi Maxe v sukni (byť má džíny)a v příběhu hraje klíčovou roli. Samozřejmě
i ona může užívat výhod Bullet Timu.

Zatím jsem hovořil pouze o okolní omáčce, je čas se vrhnout na samotné jádro
pudla. Jak se celá hra vlastně hraje? Myslím, že vše podstatné shrnou dvě slova,
zatraceně rychle. Ačkoli je MPII rozdělen opět do tří kapitol, každá s průměrně
sedmi epizodami, herní čas je možná ještě kratší, než u jedničky. Za vše hovoří
moje první zkušenost. V sobotu večer jsem si ke hře sedl a kolem půlnoci jsem
byl přibližně v polovině. Na druhou stranu je tato *daň za efektivitu* vyvážena
naprosto strhující akcí. Hra vás nenechá nikde odpočívat, nejsou zde místa,
kde byste si mohli dát *šlofíka*. Neustálá koncentrace projektilů ve vzduchu
nenechá chladného ani toho největšího flegmatika. Dalším protiargumentem je
to, že se autoři nesnažili příběh nijak uměle natáhnout. Když už prostě není
co nabídnout, hra se inteligentně uzavře. Herní čas mohl být ovšem delší. (a
stejně jsem si rejpnul)

Co
říci na závěr? Max Payne II je atmosférickou střílečkou z pohledu třetí osoby
s naprosto totální hratelností a vysokým spádem. Navíc nabízí skvěle propracovaný
příběh hodný filmového zpracování (schválně jestli se toho ujmou bratři Wachowští).
Na druhou stranu je poměrně krátký a pro průměrného hráče nepředstavuje z pohledu
obtížnosti nijak nepřekonatelnou metu. Intenzivní zážitek z hraní a tisíce různých
modů však mohou tyto dva nedostatky s klidem opravit.

Hodnocení: 9/10

Žánr: 3rd person akční střílečka
Rok vydání: 2003

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *