RODINA V KOLÍNĚ, z.s. O NÁS DĚTSKÁ SKUPINA MIKROJESLE PRÁDELNA KONTAKT
Resident Evil
24 září, 2004, Andrea Zápotočná Žádné komentáře

Hra která definovala žánr survival hororu na Play Stationu a posléze i na PC patří mezi jedny z nejzákladnejších a nejsugestivnějších herních zkušeností, podobně jako strach sám.
je tomu pěkná řádka let co poctil první díl této velice žádané série svou přítomností
naší myšoidní platformu a zaznamenal zde vcelku slušnou odezvu. Jednalo se o čistou
konverzi z PSX, prakticky bez žádných změn. Kostrbatá grafika se nesla plně v
duchu rozlišení 320×240 a jen privilegovaným majitelum v té době extrémně drahých
3d akcelerátoru přidala navrch nějaké to drobnější zlepšení, které nebylo vůbec
podstatné, neboť hlavní role se zhostila ona pověstná atmosféra. Atmosféra která
nováčkům nepoznamenaným zlem v rezidenci evokovala ty nejlepší horory se zombíky
v hlavní roli, jako klasiku všech klasik černobílou Noc oživlých mrtvol.

Není
sporu o tom že se Capcomáci nechali při tvorbě rezidentů hodně inspirovat PC scénou,
konkrétně klasikami jako Alone in The Dark nebo Ecstaticou. Narozdíl od Infogrames
ale pojali zlo poněkud vážněji a přihodili své obrovké know how „jak má vypadat
zábavná hra“. Naštěstí nevznikl žádný Street Fighter 3 se zombíky, ale velice
zdařilá záležitost kombinující statická renderovaná pozadí s 3D charaktery.

Příběh jak vystřižený z nějakého potencionálně béčkového hororu vypráví o tom,
kterak se kdesi za městem v horách začali samovolně ztrácet turisté, a poté co
se ztratil i tým speciálních jednotek STARS určený k vyšetrení těchto incidentů
je vyslán tým další, jehož soucástí jsou i dva charaktery, které jsou nejen předurčeny
k tomu, aby se staly několikanásobným hlavním chodem lokální nemrtvé klientely,
ale též vaším herním ztělesněním. Svatá dvojice se po „přistání“ vrtulníku,
pronásledována podivnými stvůrami, spešně uchyluje hledat útočiště do staré a
jen velice zdánlivě „“opuštěné““ rezidence…

Tyto
dvě postavy v podstatě suplují volbu obtížnosti, ale nejen to, hra se v závislosti
na vámi zvoleném charakteru mění. Změna spočívá v malinko odlišném pohledu na
kýčovitý, zato však perfektně prezentovaný příbeh. Pokud zvolíte hru za muže,
jehož jméno si nepamatuji, neboť mě muži nezajímají :o), dočkáte se hry zhruba
na normální až težkou obtížnost, která se predevším díky komplikovanejším logickým
problémum a vetšímu počtu nenasytných nemrtvých značně protáhne. Pokud si zvolíte
hru za dívku Jill, jejíž jméno si shodou okolností pamatuji, bude pro vás hra
představovat poněkud jednodušší procházku krvavým sadem, setkáte se s odlehčenou
případně lehce odlišnou verzí logických problémů.

Všechny
cesty vedou do Říma a tak si jsou i cesty těchto charakterů hodně podobné – v
obou případech se budete producírovat po stejných lokacích pouze s lehce odlišnou
posloupností, občas vám cestu zkříží zmiňované malinko pozměněné logické problémy.
Příběhová linka má v obou případech stejný základ, chytře alternovány jsou pouze
její okraje, které skýtají zajímavou příležitost podívat se jak by se věci mohly
taky stát…

Když už je řeč o logických problémech, asi nejvíc mi RE připomínal stařičkého
předchůdce adventur – Dizzyho, roztomilé vajícko, které ťapalo po přírodě a vždy
pomocí použití dané věcičky v daný okamžik postoupilo dál v ději, nebo spíš na
další obrazovku. Podobně je tomu i v RE, kde se od běžného otevírání dveří ztracenými
klíči postupně propracujete až ke kapku složitejším úkonům typu namíchání jedu
na masožravou květinku, nebo posunování beden ala Sokoban :o) Netřeba připomínat
že zde adventure prvky pomáhají docílit určité vachrlaté vyrovnanosti mezi střelbou
a otáčením mozkových závitů.

Jak
správně tušíte, střelba bude přece jen o něco častějším fenoménem se kterým se
v RE setkáte, vždyť je to konzolová hra že ANO (sem si rýpnul do konzolistů, kteří
mi obratem odpoví že mají xenoságu :o) Ovšem akce v RE není vubec na škodu, kór
když se střílí do takových roztomilých cílu jako šourající se/plazící se/dělající
že sou mrtví zombies, či masitých psů žeryků a mnohé další nespolečenské havěti.

Tak mě napadá, kde že se to vlastně bere ona pověstná strachnahánějící a masoberoucí
atmosféra? No ona je totiž mrcha postavená především na chytrém umístění zapáchajících
nepřátel, kteří na vás povětšinou hezky efektivně bafnou z temného kouta či skříně
:). Nesmím též zapomenout na velmi vkusné grafické zpracování interiérů staré
rezidence, která jak později zjistíte sloužila coby základna pro výzkum biologických
zbraní.

Smutným
faktem zustává že po několikerém (pro někoho možná už prvním) pokoření, ztrácí
RE ono lekací kouzlo, které je pro něj esenciální – I přesto že jsou do hry zahrnuty
různé motivační mechnismy typu: „dohrajte hru do tří hodin a získejte plyšového
zombíka“ :o) a td. postrádá bez lekanců a bafanců RE smysl a je treba přejít
rovnou na další díl = chytrý marketingový tah :o)

Pokud vám
první díl této série nějakým způsobem unikl doporučuji spíš než PSX či PC verzi
vyzkoušet bombastický remake pro Game Cube, který namísto statického pozadí a
kostkopoidních postav používá plynulý dvd film, který spolu s neuvěřitelně detailními
modely postav posouvá původní rezident daleko za hranice všech doposud vydaných
dílů.

Hodnocení: 9/10

Rok vydání: 1996

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *